VEGETAČNÍ SNÍMKOVÁNÍ PROVÁDĚNÉ V TUNGUZSKÉM ZAPOVĚDNIKU V SRPNU 2003

Filip Král

2004

GEKOM, Ohradní 55, Praha

V srpnu 2003 bylo, mimo jiné práce české expedice, v Tunguzském zapovědniku (cca 60°s.š.; 102°v.d.) prováděno vegetační snímkování se zaměřením na bylinné a keřové patro. Bylo pořízeno celkem 7 vegetačních snímků na dvou lokalitách. Cílem práce bylo především pokračovat v mapování Tunguzského zap. Veliká rozloha zapovědniku a relativně malé množství fytocenologických dat absolutně vylučuje vytváření nových teorií a dalekosáhlých závěrů, nicméně výsledky práce lze zařadit mezi zpracování mnohých botanických průzkumů prováděných v dané oblasti, mimo to jde o jednu z mála prací o Tunguzském zapovědniku v ČR

ÚVOD, PŘEHLED DO LITERATURY

První expedice se na území dnešního zapovědniku dostala až v roce 1927, tedy 19 let po katastrofě. Od doby 1. expedice uplynulo 76 let, přičemž v posledních letech se do Tung. zap. vypravují expedice každým rokem v létě, přestože na průzkumy v této oblasti vláda ruské federace již dlouhá léta nikterak nepřispívá. Bouřlivou historii průzkumu Tunguzského polomu popisuje B.I. Vronskij ve své knize „Tajemství Tunguzského meteoritu“.Co se týče přímo vědeckých prací o výzkumech prováděných v Tung. zap., není lehké se k nim dostat. Shrnutí výsledků prováděných prací vydává Ředitelství Tunguzského zapovědniku ve svých ročenkách.

Poměrně veliká pozornost je Tung. fenoménu věnována v časopisech popisujících „paranormální jevy“ a zmiňujících se o možnosti působení mimozemských technologií na Zemi. Informace z podobných publikací však nelze brát za zcela nekriticky. Teorie, že příčinou Tung. fenoménu bylo působení mimozemských technologií, se díky nemožnosti je vyvrátit a absolutnímu nedostatku průchodných důkazů vyřazují z vědeckých teorií.

Při studiu metod vegetačního snímkování byly použity publikace českých autorů (JENÍK 1970, MORAVEC 1970, KUBÍKOVÁ 1970). Mnoho informací jak o vegetačním snímkování, tak o Tunguzské katastrofě je dnes možné najít na internetu.

MATERIÁL A METODIKA

Při sběru fytocenologických dat jsem vycházel z metod Curyšsko-montpellierského směru. Určování znaků populace podle kriterií tohoto směru je sice poměrně subjektivní, ale na druhou stranu je časově nejméně náročné, a v posledních letech se postupy podle Curyšsko-montpellierské školy preferují i v Rusku (MORAVEC 1994). Jako znaky populace jsem zapisoval pokryvnost a za ní čárkou oddělenou sociabilitu. U obou znaků jsem používal Braun-blanquetovy stupnice (MORAVEC 1994). Pro zpřístupnění dat uvádím tyto stupnice i pod stálostními tabulkami.

Snímkování bylo prováděno na 2 lokalitách (obr.1- VRONSKIJ 1982, upraveno). Výběr těchto lokalit nebyl nějak cílený, ale byly to oblasti, kde jsme pobývali více než jednu noc. Celkem jsme pobývali v zapovědniku pouze asi 10 dní, mnoho času jsme ale zaplnili pochodem a jinými důležitými činnostmi (vaření, stavba přístřeší – zkrátka věci nutné k přežití). Tyto aktivity však k celkovému poznání místní krajiny a všech jejích aspektů přispěli bezesporu velikým dílem.

1. Pristaň

Pro snímkování jsem si vybral plochu, která byla před několika lety (odhadem 6) poněkolikáté vykácena, aby zde mohla přistávat helikoptéra. Není to samozřejmě čistě přírodní plocha, ale z hlediska sledování působení člověka na krajinu zajímavá.

Nadmořská výška přibližně 450 m n.m. Podklad - Kyselá (původně lesní) hnědá půda. Indikace: 0° Expozice: Vzhledem k indikaci a vykácení stromů, je mýtina osvětlena vcelku rovnoměrně, nejvíce otevřená je na západ.

snímek	poloha	orázek
snímek 1	150 m východně	(obr. 4)
snímek 2	50 m východně	(obr. 5)
snímek 3	10 m východně	(obr. 6)
snímek 4	10 m západně	(obr. 7)

1. Čeko

Druhou snímkovanou lokalitou, kde jsem zapsal 3 vegetační snímky je okolí jezera Čeko. Řada vědců zabývajících se Tung. záhadou důvěřuje tvrzení domorodců, kteří říkají, že před Tung. katastrofou (1908) zde ještě jezero nebylo. Před 11 lety se kolem jezera Čeko prohnal požár.

Asi 450 m n.m., indikace 0°, nepřevládá žádný směr expozice, hnědá kyselá lesní půda.

Opět přikládám hrubou mapu (obr. 3). Na mapě je symbolem y vyznačena lovecká chata. Vzhledem k této chatě byly plochy snímků (™) vymezovány přibližně takto:

snímek	poloha	obrázek
snímek 5	100 m východně	*
snímek 6	200 m východně	*
snímek 7	300 m východně	(obr. 8)

*) Snímek 5 a 6 jsem pod vlivem únavy a roztržitosti, způsobené výjimečně velikým množstvím komárů a jiného hmyzu, zapomněl vyfotografovat. Tuto tragickou chybu jsem si uvědomil při fotografování snímku číslo 7. To už ale bylo pozdě.

obr. 1

obr. 2

VÝSLEDKY

Jako výsledky své snahy na Sibiři předkládám ve stálostní tabulce zapsané vegetační snímky. Stanovištní poměry jsou popsány výše. Protože se podařilo nashromáždit jen velmi omezené množství fytocenologických snímků, nevidím velký význam v sestavování diferencovaných tabulek. Jednak lze těžko vymezit skupiny diferenciálních druhů, především by však neměla nějak vysokou vypovídací hodnotu.

TAB. 1
pořadové č.	1	2	3	4
pracovní č.	1	2	3	4
celkový počet druhů	11	9	8	8	Ai	Ci

E₂ - počet druhů (9)	5	2	6	2

Pinus sylvestris		+,1	r,1	1,1	3	75
Chamaenerion angustifolium	5,5		+,1		2	50
Lonicera coeruela	2,1		+,1		2	50
Betula pubescens	1,1			+,1	2	50
Juniperus sibirica		r,1	+,1		2	50
Vaccinium uliginosum			1,1		1	25
Ledum palustre palustre			+,1		1	25
Lilium martagon	r,1				1	25
Cirsium esulentum	r,1				1	25



E₁ - počet druhů (17)	6	7	2	6

Carex sp.	2,3	1,2	1,2		3	75
Chamaenerion angustifolium		+,1		+,1	2	50
Silene nutas		r,1		+,1	2	50
Equisetum sylvaticum	3,5				1	25
Vaccinium uliginosum		3,3			1	25
Arctostaphylos uva-ursi		2,2			1	25
Hieracium umbellatum				1,1	1	25
Ledum palustre palustre		1,1			1	25
Lonicera coeruela		1,1			1	25
Urtica dioica	1,1				1	25
Achillea millefolium				r,1	1	25
Angelica sylvestris				r,1	1	25
Campanula sibirica	r,1				1	25
Juniperus sibirica				+,1	1	25
Lilium martagon			r,1		1	25
Rosa acicularis	r,1				1	25
Vicia sepium	r,1				1	25

Stromové patro na mýtině pochopitelně zcela chybí. V mechovém patře převládají Arctostaphylos uva-ursi, Pleurozium schreiberi, Peltigera sp., Cladonia sp., často se též vyskytuje Empetrum nigrum.

TAB. 2
pořadové č.	5	6	7
pracovní č.	5	6	7
celkový počet druhů	12	8	7	Ai	Ci

E₂ - počet druhů (10)	6	6	2

Betula pubescens	1,1	+,2	+,1	3	100
Larix dahurica	1,1	1,1	1,1	3	100
Vaccinium uliginosum		2,2		1	33
Ledum palustre palustre		+,2		1	33
Pinius silvestris		r,1		1	33
Picea abovata		r,1		1	33
Lonicera coeruela	r,1			1	33
Salix sp. 1	r,1			1	33
Salix sp. 2	r,1			1	33
Larix dahurica - ohořelý	r,1			1	33

E₁ - počet druhů (8)	6	2	5

Carex sp.	1,2	1,2	4,4	3	100
Vaccinium uliginosum	3,2		2,3	2	66
Larix dahurica	2,1		+,1	2	66
Ledum palustre palustre	+,2	+,1		2	66
Chamaenerion angustifolium	+,1			1	33
Viola uniflora			+,1	1	33
Picea abovata			r,1	1	33
Rosa acicularis	r,1			1	33

Ve stromovém patře jsou pouze ohořelé mrtvé kmeny Larix dahurica. Mechové patro téměř nevyvinuté.

Stupnice pokryvnosti podle Braun-Blanqueta (MORAVEC 1994, upraveno).

stupeň	5	4	3	2	1	+	r
%	100-75	75-50	50-25	25-5	5>	vzácný	řídký

Stupeň pokryvnosti udává, kolik procent zabírají nadzemní části rostlin určitého druhu při jejich pravoúhlém průmětu na studijní plochu.

Stupnice sociability podle Braun-Blanqueta (MORAVEC 1994, upraveno).

1	2	3	4	5
jednotlivě	skupiny, trsy	trsy nebo polštáře	menší kolonie	souvislý porost

Stálost druhu ( v tabulce označena C_i a vyjádřena v procentech) se spočítá podle vzorce:

kde A_i je počet snímků, ve kterém se daný druh vyskytuje, a n je celkový počet snímků.

DISKUSE

Lze těžko porovnat mé výsledky s jinými, protože prakticky jediný způsob, jak se k pracím napsaným na základě výzkumu prováděného v Tunguzském zapovědniku dostat je navštívit přímo ředitelství zap. ve Vanavaře. I tam jsou však na podrobné informace poněkud skoupí. Do rukou se nám dostala ročenka za rok 2001, kde jsou zmíněné jen skutečně základní druhy (často jen rody) rostlin, zaznamenané při pobytu v Tung. zap. v roce 2001. Po botanické stránce je tedy krajina charakterizována jen v základních rysech. Podrobněji jsou pak ve zmíněné ročence popsány klimatické jevy.

Při posuzování významu mých výsledků je žádoucí brát v ohled nevelké zkušenosti. A je vhodné ji nahlížet spíše jako studentskou činnost. Jelikož Expedice Tunguzský meteorit 2003 byla 1. větší česká expedice v Tunguzském zapovědniku, jsou mé výsledky, společně se zprávami mých „expedičních kolegů“, jedny z mála prací o Tung. zap. v ČR.

SOUHRN

Ve dnech 11. srpna až 20. srpna 2003 pobývala česká expedice v oblasti Tunguzského zapovědniku a jeho okolí. Před 95 lety (1908) se v této oblasti odehrál dosud ne zcela objasněný jev. Naše expedice se přiklání k teorii, že původcem výbuchu, který způsobil radiální lesní polom o rozloze 2150 km², bylo meteoritického, nebo kometárního původu. Dnes už následky události nejsou příliš patrné. Tajga je plně obnovena.

Pro vegetační snímkování jsem si vybral oblasti postižené náhlým působením vnějšího činitele. V prvním případě je jím člověk, který vykácel už poněkolikáté stromy v okolí přistávací plochy. V druhém případě to je požár. V tomto případě se jednalo o požár korunový, který má silně ničivé účinky, a ne povrchový, který je pro obnovu a život tajgy nezbytný.

Zdráhám se z mých výsledků vyvozovat nějaké dalekosáhlé závěry, protože vzhledem k veliké rozloze území se podařilo nashromáždit poměrně malé množství fytocenologických dat. Navíc se několik rostlin nepodařilo kvůli jejich velmi pokročilé fenofázi druhově určit. Nicméně vegetační snímky podávají určitou představu o skladbě keřového a bylinného patra tajgy v Tunguzském zapovědniku.

PODĚKOVÁNÍ

Expedice tunguzský meteorit 2003 by se neuskutečnila bez snahy a pomoci řady lidí a organizací. Poděkování patří Agentuře koniklec, Českému svazu ochránců přírody, Vlašimské astronomické společnosti, Expedialu, samozřejmě též ředitelství Tunguzského zapovědniku, našim průvodcům, a pochopitelně i všem členům expedice. Za pomoc a podporu dále děkuji celé mojí rodině, Františku Tlapákovi, Bohuslavu Barešovi, Petru Krásovi, Miroslavu Maleninskému, Jarmile Krejčové, Janu Jeníkovi, Lence Papáčkové, Ivě Hodíkové, Miloslavu Jirešovi, Blance Peškové, a dalším.

LITERATURA

[1] PETŘÍČEK Václav, VESELÝ Martin: Metodika mapování přírody a krajiny (sborník), Český ústav ochrany přírody, 1994

[2] DYKIJOVÁ Dagmar: Metody studia ekosystémů, Academia, 1989

[3] JENÍK Jan: Obecná geobotanika, UK, 1970

[4] KUBÍKOVÁ Jarmila: Geobotanické praktikum, SPN, 1970

[5] MORAVEC Jaroslav: Fytocenologie, Academia, 1970

[6] VRONSKIJ Boris Ivanovič: Tajemství Tunguzského meteoritu, Panorama, 1982

vydramail „zavináč“ quick.cz